Rozbitý talíř po babičce rozhodl o tom, co budu vyrábět - Šité cibulákové náušnice

Stalo se vám někdy, že jste v jediný okamžik přišli o něco, k čemu jste měli citový vztah, a v tu chvíli se vám na vteřinu zastavilo srdce? Mě přesně tohle potkalo minulý víkend se starým cibulákovým talířem.

Byl po babičce. Nebyl to žádný výstavní kousek z vitrínky, ale poctivý, trochu těžký a neustálým mytím opotřebený talíř s tím typickým modro-bílým vzorem, ze kterého jsem jako malá jedla dobroty od babičky. Minulou neděli mi při mytí nádobí prostě vyklouzl z ruky. Hromádka střepů na podlaze mě téměř přivedla k slzám, že jsem rozbila jednu z mála vzpomínek na svoji babičku. Vždy si dávám na své věci pozor, ale spěchala jsem s dětmi k vodě. Spěchat se zkrátka nevyplácí.

Nápad na šperky s cibulákovým vzorem

Když jsem ty střepy sbírala, do oka mi padl jeden konkrétní úlomek z onoho talíře. Měl krásně zachovanou část toho modrého vzoru typického pro tento druh zdobení. Jak jsem se tak na ten střep dívala a viděla ty výrazné kontury. Uvědomila jsem si, jak je ten motiv vlastně geniální. Na výletě jsem pak u vody přemýšlela, jaký šperk s tímto vzorem vyrobit, až mi vyšlo, že náušnice budou to pravé.

Od skici na papíře po ručně šité náušnice  

Cesta k hotovému šperku nebyla úplně jednoduchá. Musela jsem vymyslet, jak ten tradiční vzor zjednodušit a upravit tak, aby se hezky rozložil na plochu a vynikl jako na talíři. Když jsme se vrátili s dětmi z výletu, vzala jsem si papír a začala rozkreslovat tužkou vzor tak, jak bych ho chtěla navléknout na nit. Obrázek a představa je jedna věc, ale rozkreslit obojí na papír není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Strávila jsem nákresem několik hodin, ale myslím si, že konečný výsledek stojí za to. Ostatně můžete sami posoudit při pohledu na moje náušnice.

Samotné šití už byla hračka. Mám ráda tento styl náušnic. Nosím je k šatům a mám asi celkem dvacet párů, které střídám podle barev oblečení. Avšak náušnice se vzorem jsou úplně něco jiného. Je to hraní s přesností a barvami. Je důležité, aby si jednotlivé sloupky sedly jeden vedle druhého a vytvořily tak jeden celek. Mám ze své práce radost. Útěchou mi je, že rozbitý talíř nakonec neskončil v koši. Stala se z něj nejlepší připomínka toho, že i ze ztráty může vzniknout něco nového.

Máte doma nějaký kousek po babičce, ke kterému máte vztah a pojí vás s ním vzpomínky na vaše blízké? Máte snad v hlavě podobný nápad a nebo byste si dokonce přáli proměnit vzpomínky v něco nového? napište mi o tom do komentářů.